Pevnostní město Josefov

Jen dvě města v naší krásné zemi spolu mají tolik společného. Snad můžete i na chvíli zapomenout, ve kterém z nich se vlastně právě nacházíte. Základní kameny těchto vojensky významných míst byly položeny jen týden po sobě, 3. a 10. října 1780. V tyto dny se začala psát historie pevnostního města Josefov a následně i Terezína.

První myšlenky na zrod obou pevnostních měst se začaly rodit za vlády jediné ženy na českém trůně, Marie Terezie. Marie Terezie vládla od smrti svého otce Karla VI. (20. října 1740) do svého skonu (29. listopadu 1780). Klíčovým okamžikem směřujícím k výstavbě pevnostních měst byla ztráta téměř celého Slezska a tudíž i pevností, které se v této oblasti nacházely. Nově vytyčené hranice tedy zákonitě musely vést i k novým úvahách o vzniku dalších opevnění a obranných systémů na našem území. Původně mělo dojít pouze k modernizaci a posílení pevností v Hradci Králové a v Olomouci. Krátký pohled na mapu nicméně okamžitě ukázal, jak nevýhodná postavení tyto pevnosti mají. Jak bránit své území z pevností ve "vnitrozemí"? To není výhodné ani efektivní. Jednoznačně bylo potřeba obranný systém posílit. A tak začala na počátku října 1780 vznikat nová opevněná města, Josefov a Terezín. A právě prvnímu z nich nyní věnujme několik řádek.

Nad řekou Metují se již od roku 1186 rozkládala malebná vesnička Ples. Na podzim 1780 ale museli její obyvatelé vyjít vstříc vyšším cílům. Tady mělo vzniknout cosi velkého. Nové útočiště zdejší obyvatelé nalezli v Novém Plesu či v Rasoškách. A podle plánů Claudea Benoita Duhamela de Querlonde zde za přísného utajení začalo růst pevnostvní město pojmenované později na počest syna Marie Terezie Josefa II. Josefov. Pevnost začala svou obrannou funkci plnit již po sedmi letech od začátku stavby a celé její okolí bylo důmyslně upraveno. Dokonce i Labe a Metuje byly spoutány ve prospěch říše Josefa II.

Paradoxně však neuběhlo ani 10 let a bylo jasné, že pevnostní město vlastně nyní nebude muset nic bránit. Přední nepřítel Prusko se s Rakouskem spolčil proti Francii a veškeré boje již probíhaly mimo naše území. Josefov se tedy na čas stal vězením pro zadržené vojáky z Napoleonských válek. Situace se však změnila v roce 1866, necelých sto let od položení základního kamene Josefova. Jenomže v té době byl zase celý obranný systém už natolik zastaralý, že již obrannou funkci ani nemohl dostatečně plnit. K protnutí pruských a rakouských vojsk tak došlo až u Hradce Králové.

Svou úlohu město hrálo i v první světové válce. Stalo se s téměř 40 tisíci zajatci v jeden okamžik významným zajateckým táborem. Druhá světová válka do chodu Josefova příliš nezasáhla, o to víc jej ale poznamenala okupace a obsazení sovětskou armádou.

Labyrint místních podzemních chodeb se stálou teplotou okolo 10 stupňů i osobitou atmosféru podzemí si můžete vychutnat velmi netradičně pouze s voskovou svíčkou v ruce a malinko se tak vcítit do života vojáků či zajatců. Jistě vás uchvátí také procházka po nadzemní části obranného systému. Není nikterak složité představit si, že ve své době celé pevnostní město vzbuzovalo opravdu ohromení.